Předškolák v lesním klubu: učení, které roste ze života

V minulém článku jsme se dívali na rozdíl mezi učením „na papíře“ a učením skrze zážitek. Na to, jak pracovní list ukazuje, jak věci vypadají, zatímco reálný svět pomáhá pochopit, co znamenají.

Možná se ale nabízí další otázka:

Jak je to tedy u předškoláků? Neměli by už v tomto věku přece jen víc sedět u stolu?

Předškolák jako most mezi dvěma světy

Předškolní období je specifické. Děti už dozrávají k větší míře soustředění, začínají se orientovat v symbolech, pravidlech a zadáních. Zároveň ale stále potřebují pohyb, prožitek a smysluplnost.

Proto u nás předškolák přirozeně propojuje oba světy:

• svět zkušenosti a prožitku
• svět cílené, strukturované práce

Nejde o to jeden nahradit druhým, ale naučit se mezi nimi přecházet.

Co se děje venku, nekončí u zážitku

To, co jsme popisovali minule – učení skrze přírodu – u předškoláků nezmizí. Naopak se dál prohlubuje.

Když děti v lese:

• počítají listy napichované na klacík,
• řadí ulity podle velikosti,
• porovnávají, na jaké hromádce je víc nebo míň kamínků,
• kreslí tvary do sněhu nebo píšou klacíkem do hlíny,

nejen že si „hrají“. Vytvářejí si tím velmi pevné základy pro matematiku, psaní i čtení.

Rozdíl je v tom, že tyto pojmy nejsou prázdné. Dítě ví, co znamenají, protože je zažilo.

A pak to dostane i svou „školní podobu“

Současně ale přichází chvíle, kdy je potřeba tyto zkušenosti uchopit i jiným způsobem.

Proto mají předškoláci u nás pravidelně svůj čas i v zázemí:

• pracují u stolu
• kreslí, píšou, pracují s pracovními listy
• zkouší si práci na tabuli
• učí se pracovat podle zadání
   

Cíleně se věnujeme oblastem, které jsou pro vstup do školy důležité:

• grafomotorika a uvolnění ruky
• správné držení tužky
• prostorová a časová orientace
• sluchové a zrakové vnímání
• rozvoj řeči
• předmatematické představy (např. v duchu Hejného – vztahy, logika, hledání řešení)

Děti si zkoušejí sedět, soustředit se, dokončit úkol.

Rozdíl je v tom, že to nepřichází „na prázdno“. Opírá se to o to, co už znají z reálného světa.

Když se zkušenost potká se strukturou

Tohle propojení je možná to nejcennější.

Dítě, které skládalo ulity podle velikosti, lépe chápe řazení na papíře.

Dítě, které kreslilo do sněhu, snáz přijme tužku.

Dítě, které řešilo situace ve hře, lépe rozumí zadání.

Najednou dává „školní práce“ smysl.

Předškolák není jen o dovednostech

Stejně důležité jako písmena a čísla jsou ale i další věci:

• soustředění a vytrvalost
• schopnost dokončit činnost
• porozumění zadání
• samostatnost
• spolupráce ve skupině
• komunikační dovednosti
• zvládání emocí a změn

Tohle se neděje u jednoho pracovního listu. To se děje v každodenním životě – venku, ve skupině, v reálných situacích.

A právě proto má kombinace obou přístupů takovou sílu.

Přirozené rozšíření do „většího světa“

Vedle každodenního života v lese a cílené předškolní přípravy mají děti u nás ještě jednu důležitou zkušenost: postupně vystupují ze svého bezpečného „malého světa“ a seznamují se s tím větším.

Ne skokem, ale přirozeně, krok za krokem.

Angličtina

Jednou z těchto cest je pravidelné klubíkové setkávání s angličtinou. V raném věku nejde o výkon ani o správnost. Dětský mozek je v tomto období mimořádně otevřený zvukům, rytmu a intonaci jazyka. Děti jazyk nevnímají jako „učivo“, ale jako součást hry a komunikace. Naslouchají, opakují, reagují, aniž by měly pocit, že se něco musí naučit. Vytvářejí si tak přirozený vztah k cizímu jazyku a základ, na který se později velmi snadno navazuje.

Vzdělávací výlety

Důležitou roli hrají také výlety. Nejen jako zpestření, ale jako plnohodnotná součást učení. Děti poznávají nová prostředí, učí se orientovat, všímat si souvislostí, klást otázky. Vidí věci v kontextu – jak funguje město, muzeum, dílna nebo příroda na jiném místě. Učí se chovat v různých situacích, reagovat na nové podněty a přizpůsobit se změně. To všechno jsou dovednosti, které se ve třídě jen těžko předávají.

Propojení se školními dětmi

Velkou hodnotu má i přirozené propojení s našimi prvňáky. Předškoláci tak mají možnost „nakouknout“ do školního světa bez tlaku a očekávání. Vidí starší děti při práci, slyší jejich otázky, sledují jejich pokroky. Zároveň si zkoušejí být v jejich blízkosti, spolupracovat s nimi, inspirovat se. Přechod do školy pak nepřichází jako skok do neznáma, ale jako logické pokračování.

Společné aktivity

Podobně fungují i společné aktivity, jako je plavání nebo lekce sebeobrany. Nejde jen o rozvoj konkrétní dovednosti, ale o zkušenost s vlastním tělem, s hranicemi, s důvěrou v sebe i ostatní. Děti se učí vnímat své možnosti, zvládat nové situace a být součástí skupiny i mimo běžné prostředí.

Přespávačky

A pak jsou tu předškolní přespávačky. Možná nenápadná, ale ve skutečnosti velmi silná zkušenost. Být bez rodičů, zvládnout večer i ráno, postarat se o své věci, sdílet prostor s ostatními. To všechno posiluje samostatnost a vnitřní jistotu, kterou si dítě nese dál.

Tohle všechno vnímáme jako důležitý přesah. Jako prostor, kde si děti rozšiřují obzory, získávají nové zkušenosti a postupně si osvojují dovednosti, které jim pomohou nejen ve škole, ale i v životě.

Učení jako propojený celek

Předškolní příprava nemusí být ani jen o pracovních listech, ani jen o volném pobytu venku.

Může být o propojení obojího.

O tom, že dítě nejdřív věci zažije – a pak je postupně pojmenuje, pochopí a uchopí i „školním způsobem“.

A možná ještě o něčem navíc

Když má dítě možnost učit se tímto způsobem, často si neodnáší jen dovednosti.
 

Odnáší si i vztah k učení. 

Zkušenost, že svět dává smysl.

Že věci spolu souvisí.

Že má cenu se ptát a hledat odpovědi.

A to je něco, co žádný pracovní list sám o sobě vytvořit neumí.